Hrad Ronov

Hrad Ronov stával na vysokém osamělém kopci severně od Blíževedel. Pro svou polohu nemusel mít hrad ani náspy, ani příkopy, postačili vnější hradby, které se dodnes dobře zachovaly. Na zbytcích stavby jsou patrny dvě stavební fáze, starší ze 14. století a mladší (illburkovská) z poloviny 15. století.

Dosavadní dohady v literatuře, týkající se založení Ronova, kolísají mezi l. 1200-1420. Je však pravděpodobné, že nejstarší letopočty se týkají tvrze ve Stvolínkách. A. Sedláček vyslovil názor, že hrad založil kolem r. 1420 Hynek Hlaváč z Dubé, ale jeho domněnku nelze přijmout. Rozbor pramenů ukazuje, že hrad Ronov musel vzniknout (alespoň jeho první fáze) již dříve. D. Menclová datuje výstavbu Ronova do první čtvrtiny 15.století, ale připouští, že mohl být založen již v druhé polovině 14. století.

Území, na němž byl založen hrad Ronov, patřilo do konce 12. století doksanskému klášteru a městečko Kravaře (zvané častěji Radoušov) bylo jeho přirozeným centrem. R. 1348 však toto území získali nejdříve jako zástavu bratři Hynkové a Jindřich z Dubé. Hynek z Dubé, purkrabí Pražského hradu, zemřel r. 1361 a toto území, které mu patřilo od r. 1355, získal jeho syn Hynek (+1381). Ten zanechal jediného syna Hynka, zvaného Hlaváč. Jeho poručníkem se stal bratr zesnulého otce. Ten pravděpodobně podstoupil zmíněné území u kravař členům vedlejší větve rodu Ronovců, pánům z Klinštejna. První z nich se připomíná r. 1340 Půta z Žandova, který s Bohuslavem z Klinštejna ustanovil v Žandově plebána. Tehdy byl Žandov rozdělen na dvě části, které před r. 1384 opět spojili bratři Anselm a Předboř z Ronova. Je to první zmínka o Ronově. Z těchto souvislostí vyplívá, že Ronov založili členové této větve někdy ve třetí čtvrtině 14. století a že se před r. 1348 začali psát z Ronova. Předboř z Ronova zemřel ještě před r. 1400. Tím se opět Ronov vrátil do držení Berků z Dubé.

Nelze ovšem vyloučit, že hrad Ronov vznikl ještě dříve a to v l. 1355-1381 za Hynka staršího nebo mladšího (+1389). Není možné zjistit zda Anselm a Předboř území u Kravař jen spravovali nebo měli v plném vlastnictví či v nájmu. Spíš je pravděpodobné, že jim patřil v l. 1381-1416, protože když se r. 1416 ujal Hynek Hlaváč opět Ronova, zapsal bratrům z Ronova (Předboř, Vilém, Jan) zmíněnou částku 2700 kop grošů českých. Hrad pravděpodobně vznikl mezi l. 1355-1384 nejspíše ve třetí čtvrtině 14. století. Z této doby je zřejmě i nejstarší část hradu, dnes zachovaná v nepatrných zbytcích. Po smrti Hynka Hlaváče (1423) připadlo dědictví jiné větvi Berků z Dubé, která vlastnila hrad Milštejn. Byli to bratři Jaroslav (+1432 bezdětný) a Jindřich (1429-1469). Jindřich byl po Jaroslavově smrti jediným držitelem Ronova, psal odtud ještě r. 1437 do Žitavy. Krátce potom získal Ronov bojovný rytíř Vilém z Illburku, jehož rodu patřil až do jeho vymření r. 1538 po meči a r. 1554 po přeslici.

Vilém z Illburku (1415-1489) byl synem Půty z Illburka, purkrabího a zástavního pána na Lokti. Kromě Lokte držel Půta i hrady Hasištejn a Červený Hrádek (Borek) na Chomutovsku. O toto dědictví musel mladý Vilém vést v l. 1444-1447 ostrý boj s Kašparem Šlikem. Když po r. 1437 získal Ronov a k němu pak i Kalich (v l. 1438-1440), byl již spřízněn s děčínskými Vartemberky. Proti Vartemberkovi, Vilému z Illburku a Mikeši Pancíři ze Smojna se na jaře 1444 spojili Lužičané s litoměřickým landfrídem a Těmou z Koldic. V polovině května vtrhlo na 9000 Lužičanů do severních Čech, kde zaútočili proti svým nepřátelům. Vartemberkové a jejich spojenci byli nuceni uzavřít s Lužičany smlouvu, ale jakmile se vojsko šestiměstí vrátilo do Lužice, podnikli již 26. srpna 1444 útok na Žitavu. Mezi útočníky vynikl Vilém z Illburka, který byl při vniknutí těžce zraněn. Teprve v polovině září 1444 se proti Vartemberkům vypravilo vojsko litoměřického landfrídu , spojené s Pražany. Hrad Ronov byl tehdy dobyt a zmínky o jeho dobytí se týkají tvrze ve Stvolínkách.

Vilém z Illburku byl až do r. 1465 věrným straníkem Jiřího z Poděbrad, který ho také podporoval již v jeho bojích s Kašparem Šlikem. Vilém však přešel k zelenohorské jednotě a byl mezi těmi, kteří proti Jiřímu zvolili Českým králem uherského Matyáše. Za to ho Matyáš jmenoval královským podkomořím, to však už Vilémova kariéra pozvolna končila. Dovedl však svůj majetek značně rozmnožit r. 1434 mu patřila jen tvrz Mšené, ale ještě téhož roku založil hrad Himlštejn, r. 1437 získal Ronov, v l. 1438-1440 Kalich, v l. 1439-1445 držel i hrad Týřov, v l. 1439-1445 Červený Hrádek, 1449-1453 hrad Šumburk, v r. 1457 získal Vrané, 1455-1471 držel Sloup a konečně r. 1457 Hauenštejn a poslední velkou koupí je r.1475 panství Hrádek (Helfenburk) na Úštěcku. Zemřel r. 1489 a je pochován v kostele v Charvátcích na Roudnicku, kde se dodnes zachoval jeho cenný náhrobek.

Za Viléma byl Ronov zřejmě přestavěn a opevněn. Jediný syn Vilema z Illburka Vilém II. (1469-1538) zdědil veškerý majetek. R. 1515 byl litoměřickým krajským hejtmanem a v l. 1517-1519 zemským fojtem v Horní Lužici. Vilém II. držel v zástavě i Třebenice a Nelahozeves a r. 1518 koupil Lemberk. Protože měl jedinou dceru Annu, určil již r. 1531, že jeho majetek po jeho smrti bude užívat manželka Anežka a pak ho měla zdědit Anna. Vilém II. zemřel r. 1538 a je rovněž pochován v Charvátcích.

Vdova se přesídlila z Ronova do stvolínské tvrze, kde r. 1550 zemřela. Po její smrti nebyl Ronov již obýván a jeho dějiny splývají s dějinami Stvolínek. R. 1608 prodala Alžběta z Vartemberka a Stvolímky Adamu Hrzánovi z Harasova na Skalce. Tehdy se Ronov poprvé uvádí jako pustý. Za třicetileté války, byl hrad útočištěm okolních obyvatel. Proto neunikl pozornosti Švédů, kteří jej r. 1643 přepadli a vypálili. R. 1811 se na jihozápadě zřítila část obytného stavení pak již destrukce hradu postupovala rychle. R. 1845 zřídil majitel hradu, biskup Augustin Hille, na hrad křížovou cestu. V r. 1891 byly provedeny menší úpravy křížové cesty a pro návštěvníky zřícenin byl postaven malý dřevěný domek. Křížová cesta a dřevěný domek byly později zcela zničeny.